„Člověk nemůže žít odpoledne svého života podle programu určeného pro jeho rozbřesk,
protože co bylo ráno důležité, ztratí odpoledne význam, a co bylo ráno pravdivé,
stane se odpoledne lží. „
C.G.Jung 

 Rozhovory se zahraničními spíkry budou tlumočeny do češtiny.

Khabir Bharti: Této změně nemůžeme utéct. Prostě se stane

“Spíše než krizi středního věku vnímám toto období jako požehnání a příležitost. Je to nový začátek, je to jako otevření nové fáze vztahu ke spiritualitě,” říká Khabir Bharti, terapeut, ale i učitel jógy a meditací původem z indické Půny. "Je to čas, kdy cítíte, že už jste prožili nejlepší léta svého života, ale zároveň nevíte, co přijde dál. Mnozí lidé se v této fázi života snaží najít nový směr, nový význam, což může být velmi náročné a přinést spoustu nejistoty,” zmiňuje terapeut v jednom ze série rozhovorů s názvem Brána středního věku, které se věnují mužům a tématu krize středního věku. Této změně podle něj nemůžeme utéct. Stane se tak jako tak.

Kolem věku čtyřiceti let si můžeme všimnout, že se v nás něco mění. A tuto změnu potřebujeme přijmout. Přijímání je však proces, který podle Khabira vyžaduje čas.

“Čísla řídí naše životy. Když je nám dvacet let, ochutnáváme a vychutnáváme život, potkáváme nové lidi, zkoušíme nové věci. Třicítka je věk pozorování. Potkáváme se s otázkou – Jdu správným směrem, když jdu tímto směrem? A čtyřicítka? Gratuloval jsem jednomu příteli ke čtyřicítce a on vypadal naštvaně. Některý věk v nás vzbuzuje nadšení ze života, jiná číslovka spouští spíš depresi. Čtyřicítka patří spíš mezi ta druhá čísla,” usmívá se Khabir.

Vzpomíná, jak kdysi našel první šedivý vous v jinak černém plnovousu, a vytrhnul ho. “Když se začínáme s touto změnou setkávat, snažíme se ji před ostatními maskovat. Chceme dokázat sami sobě, že jsme stále mladí. Pokud ale změnu přijmeme, můžeme dokázat mnohem víc. Život má různé barvy a skrze toto přijetí můžeme vyrůst. Navíc můžeme sdílet zkušenosti s dalšími lidmi,” dodává Khabir s tím, že pokud chcete znát odpověď na nějakou otázku, musíte jít do hloubky této otázky: “Když chcete znát celý strom, je třeba znát i jeho kořeny.”

Peter Živý: Z nitra nám přichází potřeba hlubšího smyslu

“Ve středním věku už nemáme tolik fyzické síly. I s podobně starým kamarádem si vzájemně potvrzujeme, že už to není takové, jaké to bývalo. Tělo už nedělá to, co dřív dělalo. Pobolívá také v místech, o kterých jsem dřív ani nevěděl. Už tam není svižnost a schopnost všechno lehce překonat,” říká propagátor intuitivní pedagogiky Peter Živý. “Jenže ve stejném období nastupuje životní zkušenost a moudrost. Muž už se nevnímá jako středobod, už není do všeho tak bouřlivý směrem vpřed. Je víc rozvážný, v životě má víc pokoje. Něco je víc vědomé, něco méně, ale je to pozvánka do nového příběhu – Čím chceš naplnit další roky života? Zároveň už ale s jinými nástroji než dřív,” vypráví v jednom ze série rozhovorů s názvem Brána středního věku, které se věnují mužům a tématu krize středního věku.

Peter vnímá krizi jako období, kdy náhle ztratíme jasný směr, kdy nevíme, jestli pokračovat doprava nebo doleva. Ocitáme se najednou na křižovatkách. “Pokud si představím túru, tak mi právě to místo pokládá otázky. Přicházejí z nitra, ale mohou se objevovat i skrze vnější příběhy – Jak překročit povrch světa? Děje se to kolem věku 42 let, i když u každého je to individuální. A je to období, kdy nám z nitra přichází potřeba vnitřního smyslu a širší perspektivy života. Jako by se najednou na životní křižovatce přeuspořádaly naše hodnoty, priority, směřování…,” zmiňuje s tím, že nejde o náhlý krok. “V této době nemusíš rozumět světu nebo ani svět tobě. Snažíš se, narážíš, a jako by se něco v tobě snažilo aktualizovat s novou kvalitou, která přichází z budoucnosti,” pokračuje Peter. Sám vnímá střední věk jako období od poloviny života dál, kde už začíná být jasné, že se příběh dočká svého konce: “Jako když se člověk chystá k výstupu na horu a musí zvážit, kolik má sil, kolik si vezme zásob. Probíhá jakási vnitřní revize, dříve nekonečný potenciál už je omezený.”

Juraj Dovala (48): Krizi středního věku vnímám jako hlas naší duše

“Čas je zralý na to, aby v sobě lidé odhalovali hlubší vrstvy. A my lidé potřebujeme prostor pro hledání vlastního tajemství. Duch vane, kudy chce,” říká Juraj Jordán Dovala, biskup Československé církve husitské, který rád medituje a sbírá byliny. Letos mu bude čtyřicet devět let, stojí na prahu padesátky. Vnímá to ale jako krásné období. “Krizi středního věku, jak ji popisují psychologové, jsem nezažil. Zažil jsem ale určitý moment, kdy jsem si uvědomil, že se můj život překlopil do jiné polohy. Najednou jsem zjistil, že metalové kapely z mládí už jsou šedivé, že Ozzymu Osbornovi pomalu táhne na osmdesátku. Svět se posunul jinam, a uvědomil jsem si, že jsem se posunul do bodu, kdy jsem blíž konci. Rozšifroval jsem si v meditaci, že se mě asi dotkla krize středního věku,” zmiňuje v jednom ze série rozhovorů s názvem Brána středního věku, které se věnují mužům a tématu krize středního věku.  Asi dva týdny pobýval v naladění k pomíjivosti a odchodu z tohoto světa. U někoho to ale podle něj může trvat měsíce, klidně i rok. “Někoho tato krize provází až do smrti, protože se nedokáže pochopit, že popel v urně Alaina Delona je úplně stejný jako popel kteréhokoliv žebráka, který teď sedí na předměstí Kalkaty a žebrá o peníze. Jsme tu na krátkou dobu a proto potřebujeme svůj život uchopit a brát ho jako vzácný dar,” vypráví Juraj. “Krizi středního věku vnímám jako hlas naší duše, který říká – Chlapče, už jsi asi v polovině svého života a možná za půlkou. A pokud nechceš z této krásné planety odcházet jako smutný stařec, tak poslouchej v krizi středního věku svoji duši, která říká: Teď je ten čas! – Doprovázel jsem lidi, odcházející z tohoto světa, a mnozí odcházeli ve velkém smutku. Kdyby mohli vrátit čas, spoustu věcí by udělali jinak. Hlavně po svém,” podotýká. Sám vnímá setkávání v mužských kruzích jako setkání moderních mystiků v lese, kteří se chtějí navzájem podpořit, propojit svoje poznatky, meditovat… “Hledají moudrost, krásu, projev svého ducha ve světě, a ten není odlišný od toho, co hledali staří mniši v dávných dobách. Proto říkám, jasně chlapi, vemte batohy, jděte na týden do přírody, poslouchejte les, stromy, svoje srdce. Věci se začnou propojovat,” říká a dodává: “Tam, kde jsme, prožívejme věčnost.”

Arne Rubinstein (59): S věkem získáváme jiný vztah ke smrti než doposud

“Stále mohu jít k moři a surfovat na vlnách, ale možná už si nevybírám tak velké vlny jako dřív. Stále se mohu milovat se ženou, ale rozhodně ne tak často jako dřív. Rozhodně ne čtyřikrát denně. Stále mohu zápasit se svými syny, ale už vím, že jsou silnější,” směje se australský mentor Arne Rubinstein. Letos mu bude šedesát let a popisuje své aktuální období života, které nazývá “magi” – to je původně súfijské slovo s významem čaroděj. V tomto “magickém období” nám podle něj ještě jedna noha zůstává v období muže, ale druhá už je vkročená do období stařešiny, tedy moudrého starého muže. “Mezi obdobím muže a stařešiny je období známé jako střední věk. Může jít o poměrně široké rozmezí od nějakých 35 či 40 let až – u některých mužů – klidně do 70 až 75 let,” říká Arne v jednom ze série rozhovorů s názvem Brána středního věku, které se věnují mužům a tématu krize středního věku.

“V tomto období získáváme jiný vztah ke smrti než doposud. Pro chlapce to ještě není téma. Pro muže později sice ano, ale je to cosi v daleké budoucnosti. Naopak pro muže ve vyšším věku je téma smrti důležité a přítomné, pomáhá nám,” podotýká Arne a popisuje úkol stařešiny jako předávání znalostí a moudrosti těm mladším, a navíc jejich podporování v růstu. V této fázi života zároveň nejde o to mít nebo nemít pravdu, ale o to být přítomný a milující.

Arne začal svoji kariéru jako lékař a zažíval během tehdejší kariéry mladé muže, kteří si tvořili svoje vlastní “přechodové rituály” a viděl také jejich následky. Začal proto vytvářet programy s přechodovými rituály pro syny a otce. Zároveň s tím si uvědomil, že v životě existují schody, po kterých v průběhu svého dospívání a zrání jdeme od dětství až do stáří. Pojmenoval tehdy klukovské chování, tedy chování nezralého, nedospělého muže ve stylu – Jsem středem vesmíru, chci mít moc, budu tady navždycky. “Takové muže ale vidíme i v jejich pozdějším věku. A chtějí ženu jako mámu, která by naplňovala jejich potřeby. Oproti tomu dospělý muž je součástí komunity a uvědomuje si dopady svého chování na ostatní, nemyslí už jenom na sebe. Navíc hledá pravdivý, hluboký vztah se ženou, ať už přijde v jakékoliv podobě,” komentuje Arne a dodává: “Není to ale jenom schod proměny z chlapce do muže, ale také z muže do stařešiny. Tato fáze života je od dřívějšího života opět odlišná.”

Holger Heiten: Jaká je mise vaší duše v tomto životě?

“Jsou určité faktory související s věkem, o kterých mluvili už staří řečtí filosofové. A střední věk s sebou může nést dlouhou a vleklou krizi,” říká Holger Heiten v krásné krajině vrchoviny středního Německa, kde před dvaceti lety založil se svojí ženou Eschwege Institut věnující se přechodovým rituálům pro muže, ženy i dospívající mládež. Zároveň učí, jak provázet přechodovými rituály a jak provázet councily.

“Krize středního věku může být i s podporou rituálu náročné a bolestivé období, ale může být kratší než bez něj. Přechodové rituály totiž umožňují hlubší porozumění tomu, kdo jsem, proč jsem na světě, co mám vlastně udělat, abych žil svůj život. A co ode mě život potřebuje, abych pozval, co mám naopak nechat za sebou,” zmiňuje v jednom ze série rozhovorů s názvem Brána středního věku, které se věnují mužům a tématu krize středního věku.

Náš život je podle Holgera rozdělen do pomyslných úseků. Skrze model medicínského kruhu ho přitom můžeme rozdělit do čtyř bloků – a v každém z nich strávíme dvakrát sedm let, abychom důkladně poznali to, čemu se máme naučit. “Prvních dvakrát sedm let života je dětství, pak přichází další blok a s ním vstup do puberty a dospívání. Po dalších čtrnácti letech přichází další změna. Je vám zhruba 28 let, zkuste se podívat, jak to máte vy? Už jste dostudovali, založili jste rodinu… Co následuje dál? Vstupujeme do období brány smrti. Neznamená to samozřejmě, že ve věku 42 let zemřeme, ale že něco v nás potřebuje zemřít, odejít z našeho života. Něco už potřebujeme nechat za sebou,” vypráví Holger ze zkušeností.

Zasměje se, protože o tématu středního věku by mohl mluvit klidně do zítra: “Stává se, že odcházíme z práce, opouštíme svoje dlouholeté partnerky, zároveň začínáme něco nového – ať už osobně nebo profesně, někde začínáme od nuly, znovu. A aby mohlo přijít něco nového, musíme na to udělat místo. To staré v nás musí umřít, musí odejít a právě opuštění starého je pro nás v procesu změny ta bolestivá část.” Jenže to ještě není všechno, dokončení kruhu přichází, když je nám 56 let, tedy 8 krát 7 roků – i když v naší západní společnosti to bývá později skrze zaujetí prací a kariérou. Co můžeme vědět o bráně do druhého životního cyklu?

Zdeněk Weber (48): Vrcholné zážitky nám dávají spojení s vlastní duší

“Střední věk jsem začal pociťovat s nástupem čtyřicítky. Najednou jsem měl pocit, že se něco v mém prožívání a vnímání zásadně změnilo. Čtyřicítka byl prostě milník, který do té doby nevymyslíš,” říká Zdeněk Weber, mentor, zakladatel organizace Mužský kruh, průvodce seberozvojovými aktivitami pro muže i ženy, který je také spoluzakladatel a ředitel Institutu léčení a prevence traumatu. “Velmi silně se teď uvnitř období spíš už po–středního věku. Osmdesátky bych se mohl dožít, ale přece jenom už jsem polovinu té cesty dávno překonal,” zmiňuje v jednom ze série rozhovorů s názvem Brána středního věku, které se věnují mužům a tématu krize středního věku.

Přišlo období života, kdy si začal mnohem víc uvědomovat, co si do té doby nepřipouštěl. Byla to smrtelnost, pomíjivost, prostě skutečností, že TO může přijít, že TO přijde, jak je TO blízko. “Jsem minimálně za půlkou… Už jen přemýšlet o smrtelnosti v tomto kontextu je samo o sobě drzost k životu, protože kolik z nás má tu možnost žít plnohodnotný život až do úplné smrti. A ještě k tomu umřít důstojně, to je velmi neobvyklé,” podotýká Zdenek Weber, který nedlouho po rozhovoru míří doprovázet skupinu na jedné ze svých poutí směr východ. “Jeruzalém i Himaláje jsou prostorem, kde cítíš něco, čemu by se dalo říct Absolutno, Bůh nebo božství. Je to prostor, který je tak hmatatelný, že každý cítí vrcholné prožitky duchovního charakteru,” tvrdí Zdenek. Člověk podle něj tyto prožitky velmi potřebuje, protože mu dávají spojení s jeho vlastní duší, se svojí podstatou. “To je přesně to, co popisuje v kontextu knihy Pád vzhůru její autor Richard Rohr. Mluví přesně o tom, že v první polovině života se věnujeme tomu relativnímu, tomu jak utvářet svoji kuličku života. V druhé polovině se v nás ale otevírají škvíry, kterými dovnitř září světlo, jak o tom zpívá i Leonard Cohen,” vypráví Zdenek. V rozhovoru popisuje, jestli je tu něco jako krize mužství, jak mohou v krizi středního věku podporovat mužské kruhy nebo visionquesty.

Karel Tůma (55): První krok je naučit se vnímat, co prožíváme v nitru

“Mějme se sebou soucit, že už nemůžeme podávat takové výkony jako předtím, než krize středního věku přišla. A dejme si čas. S laskavostí, soucitem a pozorností k sobě,” říká Karel Tůma, mentor, facilitátor mužskými kruhy a průvodce mužskými výcviky. “Důležitá je v tomto období pravdivost v komunikaci. Pak můžeme zahlédnout příležitosti, skrze které se můžeme dostat ven. Nevracejme se k modelům, které přestaly být funkční,” zmiňuje v jednom ze série rozhovorů s názvem Brána středního věku, které se věnují mužům a tématu krize středního věku.

Jednou totiž přijde životní období proměn, kdy si všímáme, že všechno už nejde tak rychle a intenzivně jako dřív. Co teď dál? – pokládá si najednou muž otázku. “Žije, vystuduje, najde si křepelku, založí s ní rodinu, udělá kariéru, postaví dům... Jenže jednou přijde pocit, že máš všechno hotovo. A přemýšlíš, co dál. Uvědomuješ si, že ti může zbývat dvacet, ale i třicet, čtyřicet let života,” vypráví Karel Tůma. “Něco se v tobě děje a zve tě to dál. A je na tobě, jestli přijmeš pozvánku. Přijde mi přitom nesmírně podobné, s čím se chlapi v tomto věku setkávají,” podotýká. Pokládají si podle jeho zkušeností otázky – Jaký smysl měl můj dosavadní život? A co po mně zbude? “Začnou se zamýšlet, jak aktivně, ale jinou formou prožít zbytek života, aniž by seděli na lavičce a krmili holuby,” zmiňuje.

V tomto období podle něj muži potřebují být otevření a mluvit spolu. “Málokdo to ale umí. Setkávám se s muži, kteří se nejprve musí naučit sdílet to, co vůbec prožívají v sobě, ve svém subjektivním vnímání. Co cítí třeba ve svých vztazích, v práci,” dodává. Podívat se a přiznat si to, to je podle něj první krok k tomu, s čímkoliv pohnout.

Jan Rudzinskyj (53): Jsme pány svého osudu, ale jen do určité míry

“Podle dnešního trendu máme mít všechno ve svých rukou, všechno si můžeme určit, jsme pány svého osudu. Je to sice pravda, ale jen do určité míry. Život je prostě větší, než jsem já, než je jeden jediný člověk,” říká Jan Rudzinskyj, mentor, průvodce seberozvojovými aktivitami a spirituálními poutěmi, a také vášnivý letec a Red Bull akrobatický pilot. “Nejdůležitější, co máme ve svých rukou, je náš postoj k tomu, co se právě děje. Menší vliv máme na to, co se děje venku. Větší vliv máme na to, co se děje u mě, vevnitř, a to můžu ovlivnit. To je důvod, proč jdu po své vnitřní duchovní cestě,” zmiňuje v jednom ze série rozhovorů s názvem Brána středního věku, které se věnují mužům a tématu krize středního věku.

Popisuje, jak dělá to, co miluje, třeba létání. “Takhle funguju celý život, vždycky jdu zatím, co miluju. Ještě vyšší dovednost je ale milovat to, co zrovna dělám. V tom se skrývá větší spokojenost a to pravé štěstí,” vysvětluje ze zkušeností a doporučuje dělat průběžně malé věci, kterými každý sám sebe průběžně podporujeme.

Jan Rudzinskyj s postupujícím věkem pozoruje, že životní výzvy se objevují v jiných tématech, než dřív. “První půlka života je víc o expanzi, o dosahování. I v jeho druhé půlce tam to dosahování pořád může být, ani já se ho nehodlám úplně vzdát, ale zároveň víc vnímám hloubku pravdivosti – jestli to, co dostanu, je opravdu to, co chci. A také chci, aby věci měly skutečný význam, abych třeba i něco dobrého udělal,” popisuje muž, který si sám zažil osobní pád vzhůru, když ne vlastní vinou havaroval v replice historického letadla a po pádu střemhlav a dlouhém pobytu v nemocnici dostal v životě druhou šanci. Povídá také zkušenostech s poutěmi a meditacemi. “Když jsem v přítomnosti, tak pouštím zátěže minulosti. Pouštím i starosti z budoucnosti. Jenom JSEM, a jsem na vše mnohem připravenější, protože jsem bdělejší,” dodává Jan Rudzinskyj s tím, že krize středního věku je příležitost.

Jan Benda (48): Není možné, aby strom byl stále rozkvetlý

“Zapomněli jsme, že stárnutí a stáří s sebou vždycky přinášelo moudrost,” říká Jan Benda, psycholog, psychoterapeut, meditační praktik a buddhista. Připomíná v jednom ze série rozhovorů s názvem Brána středního věku, které se věnují mužům a tématu krize středního věku, že naše společnost dává do popředí výkon a fyzickou krásu. “Ve zralejším věku člověka jsou to ale podle mě nezdravé hodnoty. Není přece možné, aby strom byl stále rozkvetlý,” zmiňuje.

Období, kdy muži mohou spadnout do krize středního věku, vnímá jako určitou fázi transformace. “V mladším dospělém věku stále budujeme svoji identitu, jsme trochu sebestřední, protože budujeme sebe sama. Budujeme svoji pozici ve společnosti, hledáme role, zabezpečujeme se. Ve středním věku se ale toto všechno otáčí. Nově se dostáváme do pozice někoho, kdo podporuje, kdo pečuje o druhé. Pro někoho je to nezvyklá proměna, u některých lidí se pak dá mluvit o krizi středního věku,” popisuje psycholog a psychoterapeut, který mimo jiné pořádá kurzy mindfulness ve velkých firmách.

“Když se chce člověk spojit sám se sebou, se svým hlubokým vnitřním voláním, kterého vede k tomu, co ho naplňuje a co mu dává smysl, tak na to musí být sám. Ale k tomu, aby člověk porozuměl sám sobě, a co od něj život chce v dané životní etapě, tak je dobré být s někým v dialogu. Může to být přítel, partnerka nebo třeba terapeut. Dialog musí být hodně otevřený, pravdivý a hluboký,” upozorňuje Jan Benda. Se sdílením niterných témat však podle něj lidé mívají problémy, protože se naučili nosit společenské masky: “Tohle člověk ale málokdy rozlouskne sám, je potřeba to sdílet.”

Pokud chcete shlédnout některý z rozhovorů, zanechte nám na sebe svou emailou adresu, zašleme vám do vaší emailové schránky odkaz s rozhovory.